Bublová Eva - Houslová knížka pro radost 3

Houslová knížka 3 přináší 14 malých skladeb zkomponovaných pod jmény fiktivních autorů v lidovém slohu a ve třech slozích hudební historie, určených pro hru ve 3. poloze – tedy zcela bez 1. polohy a bez výměn poloh. Skladby jsou seřazeny podle stoupající náročnosti a rovněž podle rozsahu, a to jak v průběhu celého alba, tak v rámci každé jednotlivé kapitoly. Malí houslisté se již při nácviku učí vnímat klavírní doprovod. Dále se zde seznámí s některými typickými hudebními formami, se základními hudebně teoretickými pojmy a naučí se vyslovovat cizí jména a názvy. V doprovodných textech se možná poprvé setkají se jmény velikánů světové hudby (J. S. Bach, W. A. Mozart aj.), jejichž díla ještě nemohou sami hrát, ale mohou je poslouchat.

• 1. kapitola (Folklor) je vhodná pro ty nejmenší, s nimiž učitelé začínají od samého počátku ve 3. poloze. Tyto malé „koncertní kousky” lze zařadit už souběžně se závěrečnými kapitolami Houslové knížky 1 (Ländler) a s látkou Houslové knížky 2 (Čardáš, Polka, Zbojnický tanec). Zatímco písničky uvedené v předchozích Houslových knížkách je nejlépe doprovázet co nejprostším druhým hlasem (např. tónikou a dominantou – na klavír či na housle), tady jsou malé tance opatřeny již úplnými klavírními doprovody (jsou uvedeny v samostatném sešitě), a malý houslista je tedy jistě může uplatnit při svém prvním vystoupení.
• Skladby 2. a 3. kapitoly (Baroko a Klasicismus) již kladou i při své záměrné jednoduchosti nároky na ušlechtilost zvuku, smysluplné frázování a vystižení rytmu a tempa (u pochodů a tanců).
• Rozsáhlejší formy v závěru 3. a ve 4. kapitole (Klasicismus a Romantismus) se budou hodit zkušenějším žákům, kteří se potřebují ve 3. poloze tak říkajíc „zabydlet”. V Chanson triste se uplatní první vibrato a romantická dynamika, Polonéza je co do náročnosti jakousi přípravkou na nejsnazší skladby Henryka Wieniawského a Tarantella může dát dítěti poprvé zakusit pocity „houslového virtuosa”.
• Ke knížce 3 je k dispozici samostatný sešit klavírních doprovodů.

Jak vidno, kromě hlavního, čistě „houslově technického” záměru této práce (tedy obohatit dětský repertoár o skladby hratelné pouze ve 3. poloze) sledovali autoři ještě jeden cíl: vytvořit i na této elementární úrovni soubor skladbiček konkrétních historických stylů. (Na rozdíl od malých pianistů, kteří od raného věku mohou sbírat velmi „kontrastní” stylové zkušenosti i na nejmenších formách – počínaje J. Pachelbelem a konče P. Ebenem – hrají malí houslisté množství instruktivní hudby nezařaditelného slohu a nevyhraněné nálady, málo inspirující k práci, která by si zasloužila označení „umělecká” – ve smyslu slohu či charakteru.) A kde už jinde než v umělecké škole by měly děti získávat elementární povědomí o uměleckých slozích a o kulturních epochách vůbec, dovídat se např. o souvislostech stylu života daného období s hudbou či architekturou? Stručné texty doprovázející jednotlivé kapitoly a obrázky paní malířky je budou jistě inspirovat k rozhovorům a k hlubšímu zájmu o svět umění a kultury. Vlastní zkušenosti a zážitky si děti mohou zaznamenat na poslední straně každé kapitoly.